Netradiční mléčné riziko

Prázdniny jsou pryč, začal nám nový semestr a my, ktož nechceme pomřít hladem, musíme se opět jakýmsi záhadným způsobem stravovat, že ano. A přesně od toho, aby pomáhal ostatním zbloudivším hledat cestu, je tady Váš oblíbený kuchař Cenzanni, který z pramála uvaří prahodně a navíc prachutně!

Dnes nás čeká rýže. Ale věřte, že né jen tak ledajaká. Takže postupně. Vodu v hrnci si osolíme, správně. A necháme vařit lejži, ale ne moc dlouho, aby byla spíš křupavější než majdavá. Poté si oloupeme jednu cibuli a několik stroužků česneku. Já těch stroužků vzal dost, protože jsem jich zkrátka doma měl dost a tak nějak jsem si na česnek zvykl. Nakrájíme je na kostičky či podobné a začneme smažit hezky na sádlíčku. Po chvilce přidáme na plátky nakrájené šampióny, co měli v Albertě za velmi přijatelnou cenu a za několik málo chvil veškerý obsah podlejeme lákem ze sáčku oliv s papričkou. Jen se nebojte, je to sice slané jak sviňa, ale všecko bude fajn. Chvilku takhle vaříme (pokud máte pokličku, závidím vám, můžete i dusit). Až se houba dají jakžtakž jíst, přihodíme ke směsce ještě i samotné olivy a počkáme, dokud se téměř všechna tekutina nevyvaří. Až ten čas nastane, přilejeme mléko a posypeme špetkou bazalky. Ještě vaříme. Mezitím už se nám přibližně mohla dodělat rýže, takže ji rovněž šoupnem na pánev. Promícháme důkladně, mléčná šťávička se nám pěkně nasaje. Na druhou rozpálenou pánev (žádné dvojsmysly, prosím) si rozklepneme dvě vajíčka a provedeme smaženici, kterou posléze přidáme na hlavní pánev. Pokrm je takřka hotov. Ochutnáme, abychom zjistili, zda není příliš slaný. Neměl by být. Pokud však ano, přiléváme mléko, dokud se to nezlepší. Pak už to jen šoupnout na talíř a puf, je dokončíno - užijte si nevšední chuť tohoto rizika :)