Changes

Probudil jsem se ve čtvrt na deset. Dal jsem si ke snídani nudle. Ale musím si sem pořídit rychlovarnou konvici. Přihlásil jsem si báječný filmový předmět na FI, jsem z toho nadšen. Ale kyberkulturu si asi odhlásím, ať si můžu na čtvrtek najít nějakou práci. Potom jsem šel do školy, dal si koblihu a kávu zdarma výměnou za poukázku obdrženou na Prvákovinách. Potkal jsem tam Kyslíka a poseděl s ním a jeho kamarádkou. Je to vážně fajn člověk :) Vyzvedl jsem si ISIC a šel na rektorát na oběd. Vstoupil jsem přirozeně špatným vchodem, ale jedna velice milá a ochotná paní mne vyslala mým směrem. Překvapilo mě, že tam měli správně pojmenovaný Cordon bleu (nikoli Gordon blue, jak můžeme často vidět), tak jsem si jej dal. Potom jsem se vypravil do města, mířil jsem si nakoupit do Alberta. Jenže na náměstí Svobody jsem se nemohl nezastavit. Báječní Fireballs a jejich old-school rock a jazz byli opravdu báječní! Tak jsem si poslechl pár písní, ale na půlhodinu propagace českého předsednictví jsem nezůstal. Koupil jsem si banány, kukuřici, rajčata, sirup, sádlo a müsli. A pak už jsem se neomylně vydal do kavárny Trojka. Teď tady sedím, dopil jsem své frappé a vykouřil svého velblouda. A píšu vám. Sedí se mnou u stolu dva profesoři. Strašně zajímaví lidé. Baví se o architekruře a street-artu. Hrozně inspirativní! Snad nevadí, že občas vyslechnu něco málo z jejich rozhovoru. Život Brna je fajn. Ano jistě, přijde mnoho učení, ale věříte, že se těším? Všechno mě to zajímá, je to něco úplně jiného, než střední škola. A jak se máte vy?

edit: Ještě se s vámi musím podělit o jeden obrázek. Jak jen se tam ten Mára dostal? :) (pro ty, kteří by náhodou nevěděli)

Konec VLL

Velká letní lenost je již minulostí! Cenzanni nabral sil a může se tak nyní vrhnout zpět do víru života a jeho vířivých skutečností. Ne že by tedy přes léto nežil, to se nedá říct. Jen prostě lenošil a odpočíval, to přeci není nic zakázaného. Ale vzhledem k tomu, že mu v pondělí (v pondělí!) začíná škola, je čas jakési mobilizace veškerého všeho, co je třeba k tomu, aby bylo, co bylo, neb jinak nebude, co by být mělo. Možná se v tom ztrácíte, ale věřím, že chápete, co myslím. Brno je pro mne město nejbližší budoucnosti. Novota. Obklopující. Že tady někdo pocítil pejorativní nádech mých jedniček a nul? Ale kdeže, já se přeci těším. Všechno je tak nějak odstřiženo, jako pupeční šňůra, a novorozeně padá na kachličky skutečného velkého a nepředstavitelně kulatého nafukovacího balónku, co ho foukal pán Bůh sedm dní, ale v den poslední jen pozoroval, jestli mu neuchází. Kolotočem za dvě a půl hodiny, když budeme mít štěstí. A už vcukuletu kousek pod památkou dávných dob vystavěnou na vršku nad městem hledat kde, co a jak. Život utíká. Všimli jste si? Jakoby nebyla žádná budoucnost, protože sotva na ní člověk pomyslí, je už skutečností a nedá se, než vzpomínat na minulost, která ale není úplně stejně. A současnost je jen průlet tím vším, co existuje. Prosíme, zapněte své bezpečnostní pásy a uveďte své mozky do bdělého stavu. Protože jinak si ani nevšimnete, že jsme vzlétli, a už už přistáváme - a to by byla škoda.