Řešení

Já nevím, já tomu nerozumím. Ale řekněte mi někdo, co jiného je schvalování rozpočtu se stomiliardovým shodkem než prachobyčejné odsouvání problému? Nevíme co s tím, tak tam šoupnem ten shodek no a oni už si to jednou přeberou. Máme problémy prosadit zdravotnickou reformu, o důchodové ani nemluvě, protože se tady pořád hádáme jak malí kluci na pískovišti, ale to nevadí, to přeci nemusíme řešit my. Naše děti to jednou zvládnou. Nebo jejich děti. Pokud se tady do té doby nepozabíjejí. No ale ty peníze, ty se přeci odněkud musejí brát, ne? Tedy se půjčí, předpokládám. No ale takové půjčené peníze, ty se jednou budou muset vracet, že ano. A co potom řekneme té nadnárodní bance? Nezlobte se, ale přijďte za pár milionů let, jo? To už tady budeme mít ropu, pak vám to všechno vrátíme i s úroky. Těžko. Spíš bych hádal, že dojde nějaký exekutor. Respektive exekutivní armáda, která zabere Sudety jako první splátku a bude se čekat, jestli se teda rozhodneme cálovat, nebo ne. Pokud ne (jakože určitě ne, když nebude z čeho), automaticky celá země připadne té veliké bance a abychom splatili zbytek, budeme tahat obří betonové kvádry z Nilu až na špičku té krásné hrobky mocného generálního ředitele. Pak už se jen bude čekat na plováčka a hořící keř...