Konec VLL

Velká letní lenost je již minulostí! Cenzanni nabral sil a může se tak nyní vrhnout zpět do víru života a jeho vířivých skutečností. Ne že by tedy přes léto nežil, to se nedá říct. Jen prostě lenošil a odpočíval, to přeci není nic zakázaného. Ale vzhledem k tomu, že mu v pondělí (v pondělí!) začíná škola, je čas jakési mobilizace veškerého všeho, co je třeba k tomu, aby bylo, co bylo, neb jinak nebude, co by být mělo. Možná se v tom ztrácíte, ale věřím, že chápete, co myslím. Brno je pro mne město nejbližší budoucnosti. Novota. Obklopující. Že tady někdo pocítil pejorativní nádech mých jedniček a nul? Ale kdeže, já se přeci těším. Všechno je tak nějak odstřiženo, jako pupeční šňůra, a novorozeně padá na kachličky skutečného velkého a nepředstavitelně kulatého nafukovacího balónku, co ho foukal pán Bůh sedm dní, ale v den poslední jen pozoroval, jestli mu neuchází. Kolotočem za dvě a půl hodiny, když budeme mít štěstí. A už vcukuletu kousek pod památkou dávných dob vystavěnou na vršku nad městem hledat kde, co a jak. Život utíká. Všimli jste si? Jakoby nebyla žádná budoucnost, protože sotva na ní člověk pomyslí, je už skutečností a nedá se, než vzpomínat na minulost, která ale není úplně stejně. A současnost je jen průlet tím vším, co existuje. Prosíme, zapněte své bezpečnostní pásy a uveďte své mozky do bdělého stavu. Protože jinak si ani nevšimnete, že jsme vzlétli, a už už přistáváme - a to by byla škoda.