O zkratech a lidech

Jsou dny, kdy si sednu do rohu sprchy a horkou vodu na sebe nechám téct kolik minut. Jen tak. Třeba dnes, právě před chvílí. Hlavou se mi honilo nespočet myšlenek. Každá z nich vystoupila kdesi z nitra až do hlavy, kde se hemžila a motala, stávala se otázkou bez odpovědí, kroutila, trhla sebou a cukala, pobíhala zmateně, běsnila a šílela a pak vzlykala, ale nakonec se stejne rozpustila a jako pára mne opustila. A když jsem vylezl, oblékl jsem si pruhované trenky, aby se mi den trošku vybarvil. A teď mi tady hraje Jarek, proč prý se jim já malý Jakub směju. Jakube, Jakube, Jakube, Jakube! Máš naprostou pravdu, Jaromíre. Dokonce i ten pitomý shuffle o mě ví víc než já sám. Teď tady sedím a snídám. Uždibuju suchou housku s nějakými semínky, nemám ji moc rád, ale usoudil jsem, že si k ní nic nedám. Půst je důležitá věc. Odříct si něco z každodenního života, něco příjemného, pohodlného, teplého, samozřejmého. Možná se moc zamýšlím, jak mi bylo včera vyčteno. Ale jsem prostě strašně nerad, když jsou věci, kterým nerozumím. Přál bych si toho tolik. Ale nejsem klikař. Máte někdy pocit, jakože jste na správném místě, jen v naprosto nevhodný čas? Všude kolem tolik minulosti, tolik současnosti, ale žádná cedule, která by mi dala správnou cestu. Bloudit životem a až zpětně se rozhlížet, kterými houštinami jsem to prolezl, proč jsem se trmácel takovou oklikou a kdy jsem se měl dám jiným směrem. Pro samé kdyby není kam šlápnout. Který dobrák tohle slovo vymyslel, co? Kdyby. K čemu je? Naprosto bez užitku. Zahodit. Smazat. Zapomenout na všechno. Kdyby to jen šlo. Mlži, plži, hlavonožci, ryby. Když někdy nebudete mít co dělat, pročtěte si třeba pár ruských přísloví.